Jiří Kylián
MOO
O
O
VING  STILL
Světová premiéra

Světová premiéra

Světová premiéra instalace Moving Still se uskutečnila 26 & 27. června 2024 ve venkovním prostoru piazzetty, na náměstí Václava Havla. Slavnostní vernisáži předcházely dva zahajovací večery v Národním divadle: Čtyři filmy, meziaktí s tancem, hudbou a mluveným slovem.
Filmy / koncept / choreografie: Jiří Kylián

Moving Still / instalace

Nové tvůrčí konceptuální dílo Jiřího Kyliána. Instalace 3D tisků, soch ve veřejném či jinak specifickém prostoru. Devět soch, nekonečně příběhů, jednoduché životní otázky: tam a tady; uvnitř, nebo venku; existuje nehybnost? A krása? Určitě… 
Moving Still, příslib komplexního zážitku.

Aktuálně

Jiří Kylián o Moving Still

Jsem choreograf.
Pohyb mne odjakživa fascinuje.

Požádal jsem osm tanečníků, se kterými jsem pracoval mnoho let, jestli by se neuvolili nechat se nazí třídimenzionálně naskenovat, vytisknout v životní velikosti a nechat se vystavit v rámci mé instalace s názvem Moving Still. Všichni souhlasili. Lorraine Blouin, Cora Bos Kroese, Valentina Scaglia, Shirley Esseboom, David Krügel, Ken Ossola, Stefan Żeromski a Michael Schumacher.

Odjakživa mne fascinuje nejen pohyb, ale i otázka, zda se nacházíme uvnitř nějakého prostoru, nebo venku. Proto i mé sochy jsou jak uvnitř, tak vně a občas prolétají skrz… přičemž ano, jejich těla jsou rozříznuta na dvě části.

Práci na tomto projektu jsem zahájil v říjnu 2021, když nás zachvátila pandemie a když jsme se nesměli hnout z místa. Proto jsem tuto instalaci nazval Moving Still. Jsou to objekty letící mezi bytím a nebytím, těla nesoucí jizvy života.

Jsem choreograf. Pohyb mne odjakživa fascinuje. Při vytváření instalace jsem si potvrdil, že nikdy nic není statické, vše je v neustálém pohybu. To však nebyl jediný zdroj mé inspirace. Byla jím i nehybnost. Šlo hlavně o strnulé pozůstatky – „sochy“ lidí, kteří zemřeli v Pom­pejích po výbuchu sopky Vesuv v roce 79 n. l. Zahynuli před 1945 lety, ale dodnes jsme hluboce pohnuti jejich nehybností…

Proč poprvé v Praze?

Kvůli úzkému spojení tohoto projektu s Jiřím Kyliánem a jeho vztahem k Česku a Praze.

Ve filmu Between Entrance and Exit použil Jiří starý nábytek z bytu, v němž se narodil a kde vyrůstal. Bylo to ve Vítězné ulici, která navazuje na malostranskou stranu mostu Legií. Film byl natočen v Hýskově u Berouna. Jiří se začal učit baletu v Baletní přípravce Národního divadla v roce 1956. Bylo mu devět let.

Mnohé z jeho baletů byly v Národním divadle uvedeny buď přímo Baletem ND, nebo Nizozemským tanečním divadlem (Nederlands Dans Theater), jehož uměleckým ředitelem byl dvacet čtyři let.

Film Schwarzfahrer byl natočen ve staré pražské tramvaji Františka Křižíka. Jedním z protagonistů snímku Scalamare je Peter Jolesch, jehož matka je Češka a otec Němec. Většina členů filmového štábu byli Češi: Jan Malíř, Olga Špátová, Šárka Sklenářová, Petr Tůma a další. Jako kulisa pro film Car-men byly zvoleny povrchové doly na severu Čech. Volba tohoto místa byla inspirována knihou fotografií Josefa Koudelky Černý trojúhelník.

Sochy tanečníků, kteří byli třídimenzionálně skenováni a kteří jsou součástí instalace Moving Still, byly ve 3D vytištěny v Liberci Petrem Klokočníkem a jeho firmou Cotrex. Poslední a neméně důležitá skutečnost je, že tento projekt byl realizován s podporou Baletu ND: uměleckého ředitele Filipa Barankiewicze, tanečníků souboru a dalších spolupracovníků, kteří stáli od počátku u jeho zrodu (Kateřina Hanáčková, Martin Rypan a Karolína Kopecká).